27.3.1965
Houslař Vladimír Dlouhý našel zálibu ve smyčcových nástrojích už v ranném věku. V osmi letech začal hrát na violoncello, na které hrál celých devět let. Vztah k hudebním nástrojům mu zůstal a čím byl starší, tím větší zájem o ně projevoval.
V roce 1980 spojil příjemné s užitečným, začal se zajímat o výrobu nástrojů a nastoupil do učiliště v Lubech u Chebu. Už v té době mu bylo jasné, že se svému povolání budě věnovat po zbytek života. Ani na učilišti však nezanevřel na hru na violoncello. Stal se členem učňovského kvarteta, se kterým absolvoval mnoho vystoupení a soutěží.
O čtyři roky později nastoupil, už jako vyučený houslař do továrny Cremona - továrny na výobu hudebních nástrojů. Svou cestu za snem odstartoval v oddělení výroby kontrabasů a violoncell.
Uběhlo pár let a dostal nabídku nastoupit do tříletého zdokonalovacího kurzu pro ruční výrobu houslí. Stalo se tak roku 1989. Byla to velká zkušenost, která byla velmi důležitá pro jeho další rozvoj a zdokonalení. Pod vedením mistrů houslařů postavil několik houslí. Po absolvování kurzu ukončil pracovní poměr v továrně a odešel zpět do svého bydliště v Nejdku u Karlových Varů. Tam si zřídil živnost a začal s opravami, později i s vlastní výrobou, smyčcových nástrojů. Byl to životní krok, který se mu vyplatil. V roce 1993 si jeho práce všiml Mistr houslař Jan Richter, který ho pozval na stáž do své dílny v Krupce. V jeho práci to byly nejdůležitější měsíce. Měsíce, kdy získal nejcennější zkušenosti potřebné pro svoji pozdější práci.
Houslař Vladimír Dlouhý našel zálibu ve smyčcových nástrojích už v ranném věku. V osmi letech začal hrát na violoncello, na které hrál celých devět let. Vztah k hudebním nástrojům mu zůstal a čím byl starší, tím větší zájem o ně projevoval.
V roce 1980 spojil příjemné s užitečným, začal se zajímat o výrobu nástrojů a nastoupil do učiliště v Lubech u Chebu. Už v té době mu bylo jasné, že se svému povolání budě věnovat po zbytek života. Ani na učilišti však nezanevřel na hru na violoncello. Stal se členem učňovského kvarteta, se kterým absolvoval mnoho vystoupení a soutěží.
O čtyři roky později nastoupil, už jako vyučený houslař do továrny Cremona - továrny na výobu hudebních nástrojů. Svou cestu za snem odstartoval v oddělení výroby kontrabasů a violoncell.
Uběhlo pár let a dostal nabídku nastoupit do tříletého zdokonalovacího kurzu pro ruční výrobu houslí. Stalo se tak roku 1989. Byla to velká zkušenost, která byla velmi důležitá pro jeho další rozvoj a zdokonalení. Pod vedením mistrů houslařů postavil několik houslí. Po absolvování kurzu ukončil pracovní poměr v továrně a odešel zpět do svého bydliště v Nejdku u Karlových Varů. Tam si zřídil živnost a začal s opravami, později i s vlastní výrobou, smyčcových nástrojů. Byl to životní krok, který se mu vyplatil. V roce 1993 si jeho práce všiml Mistr houslař Jan Richter, který ho pozval na stáž do své dílny v Krupce. V jeho práci to byly nejdůležitější měsíce. Měsíce, kdy získal nejcennější zkušenosti potřebné pro svoji pozdější práci.
V roce 2002 přišla zajímavá nabídka práce. Možnost jít pracovat do Jižní Koreji, kterou bez váhání využil. Začátky byly těžké, ale získal praxi k nezaplacení. Po dvouletém působení v Soulu jeho rukami prošlo mnoho cenných a drahých hudebních nástrojů. Potom však přišla doba, kdy se mu přeci jen začalo stýskat po rodné zemi a vlastní houslařské dílně, a tak se za čas vrátil zpátky do Nejdku, kde se svému řemeslu kvalitně věnuje dodnes.
Hudba a hudební nástroje jsou jeho srdeční zálěžitostí a největší vášní. Proto odvádí bez pochyby čistou a kvalitní práci. Jeho nástroje hrají nejen v České republice, ale také v Jižní Koreji, Rakousku, Německu, Kanadě a na Slovensku.
Hudba a hudební nástroje jsou jeho srdeční zálěžitostí a největší vášní. Proto odvádí bez pochyby čistou a kvalitní práci. Jeho nástroje hrají nejen v České republice, ale také v Jižní Koreji, Rakousku, Německu, Kanadě a na Slovensku.
